Metoda u služebních psů

Metody výcviku služebních psů

                                                     podle K. Nového

V procesu výcviku při vypracovávání jednotlivých cviků působí cvičitel na psa podmíněnými a nepodmíněnými podněty, které tvoří základ metodiky výcviku.

Metoda výcviku se uskutečňuje cílevědomým působením cvičitele na psa s přihlédnutím k individuálním vlastnostem psa, stáří, typu vyšší nervové činnosti, převládající reakce a cviku, který má být u psa vypracován.

Při výcviku psů se využívají čtyři základní metody: metoda kontrastní, chuťově dráždivá, mechanická a napodobovací.

 

 

 

Kontrastní metoda

 

Je to nejčastější metoda, která se při výcviku psů používá. Podstata této metody je ve spojení mechanického a povzbudivého působení na psa. Mechanickým nepodmíněným podnětem nutíme psa k určitému výkonu a povzbudivým nepodmíněným podnětem cvik upevňujeme. Je to metoda spojení donucení (běžnými mechanickými nepodmíněnými podnět ( a odměny (pamlsek, pohlazení).

Příklad aplikace kontrastní metody při výcviku psa, sednutí na povel u nohy cvičitele:

- nejprve dáme povel „Sedni!“, vzápětí mechanický nepodmíněný podnět (přitlačení levou rukou na záď psa a trhnutí vodítkem pravou rukou směrem nahoru),

- tím psa přinutíme sednout a jakmile se pes posadí, dáme mu pamlsek, pohladíme jej a podmíněným podnětem „Hodný“ jej pochválíme.

Výcvik psa touto metodou má řadu předností, které především spočívají:

- v rychlém a trvalém utvrzení podmíněných reflexů (cviků) na určitý povel,

- pes je zainteresován a na splnění úkolu pokrmovým podnětem, proto ochotně a dostatečně rychle plní stanovené úkoly,

- výcvik touto metodou uchovává a posiluje kontakt mezi psem a cvičitelem,

- v možnosti dosáhnout naprostou poslušnost a propracovanost cviku ve složitých podmínkách při působení rušivých vlivů,

- je-li metoda správně uplatňována, nemá záporné stránky.

 

Metoda chuťově dráždivá

 

         Tato metoda se používá nejen u psů s převládající pokrmovou reakcí, ale s úspěchem u všech štěňat a mladých psů slabšího typu.

         Podstata této metody tkví v tom, že podnětem povzbuzujícím psa ke splnění požadovaného cviku je potravinový nepodmíněný podnět. Pamlsek se používá k upevnění podmíněného podnětu.

         Příklad aplikace chuťově dráždivé metody při výcviku sledování stopy:

         - pomocník (při pokládání stopy) pokládá na zanechanou pachovou stopu kousky masa nebo pamlsku, který má pes rád,

         - psovod dává povel „Stopa!“ a vede psa ke stopě, na které nalézá položené maso, čímž dochází ke spojení povel - pach - pamlsek.

         Chuťově dráždivou metodou mohou být vypracovány a upevněny mnohé výkony psa, zejména u cviků poslušnosti, překonávání překážek, ale i speciální cviky, jako je stopování, vyhledávání pomocníka apod.

         Tato metoda má řadu výhod, které se projevují zejména:

         - pes má zájem na splnění všech úkolů,

         - rychlým vytvořením podmíněných reflexů při použití pokrmového vyvolání a upevnění,

         - upevňování kontaktu mezi cvičitelem a psem.

         Přes tyto klady se ale můžeme při výcviku a praktickém použití psů setkat i s nedostatky, a to u psů, vycvičených pouze touto metodou, které se projeví:

         - v době sytosti psa se snižuje zájem o pokrm a tím je snížena i spolehlivost psa,

         - v rušivých podmínkách vnějšího prostředí není zaručena naprostá poslušnost psa,

         - při výcviku nelze tuto metodu použít na vypracování některých cviků.

 

Mechanická metoda

 

 

         Výcvik psa prováděný touto metodou spočívá v tom, že k upevnění podmíněných podnětů používáme pouze nepodmíněných mechanických podnětů. Používáme určitého násilí k donucení psa, aby provedl požadovaný úkon.

         Této metody s úspěchem používáme zejména u těchto cviků: přerušení nežádoucí činnosti psa, odmítání potravy a rozvíjení zloby.

         Výhodou metody je, že cviky takto vypracované mají trvalý charakter a v obvyklých podmínkách je pes plní s naprostou spolehlivostí.

         Nedostatkem metody je, že její časté používání u některých psů vyvolává stísněný, útlumový stav s projevem nedůvěry ke cvičiteli. U psů s pasivně obrannou reakcí nebo se slabší aktivně obrannou reakcí se projevuje bázlivost a strach. Naproti tomu u psů s výraznou aktivně obrannou reakcí dochází k napadání psovoda a pes se těžko podřizuje.

         Další nevýhodou je, že touto metodou nelze vypracovat většinu jednotlivých cviků a při častém používání mechanických podnětů nadměrné síly může vznikat ochranný útlum.

 

 

Napodobovací metoda

 

         Podstata této metody je v tom, že pes jako pozorovatel se učí napodobovat určitý cvik od jiných psů, kteří již mají cvik plně zvládnut a ochotně jej plní. Tím dodávají odvahu psu, který se má cvik učit.

         Tato metoda se používá ve skupině psů k nácviku štěkání. Rozvíjení zloby a odvahy, překonávání některých překážek apod. S úspěchem se používá při výchově štěňat, ale i mladých psů.

         Splnění cviku je nutné vždy upevnit podáním pamlsku a pochval

 

 

 

 výcviku při vypracovávání jednotlivých cviků působí cvičitel na psa podmíněnými a nepodmíněnými podněty, které tvoří základ metodiky výcviku.

Metoda výcviku se uskutečňuje cílevědomým působením cvičitele na psa s přihlédnutím k individuálním vlastnostem psa, stáří, typu vyšší nervové činnosti, převládající reakce a cviku, který má být u psa vypracován.

Při výcviku psů se využívají čtyři základní metody: metoda kontrastní, chuťově dráždivá, mechanická a napodobovací.